V časopisu Cykloturistika vyšel test kola Electra Ticino.
Kolo zaujme svým čistým vzhledem. Součástky jsou pečlivě vybrány ke krémově zelenkavému rámu. Na první pohled je patrná snaha o retro vzhled. Retro a zase retro Prolamované leštěné hliníkové blatníky dělají z kola opravdu pěkný kousek. Kliky na čtyřhranu od FSA připomínají starou Campu.
Náboje, sedlovka i představec jsou z leštěného hliníku. Blýskají se i ráfky, cantileverové brzdy a nosič. Nastavení řídítek ve tvaru kníru
obstará klasický představec. Gripy jsou místo z kůže z její imitace, obdobně plastové je i sedlo. Překvapivě to však kolu žádnou estetickou ránu nedává, obojí vypadá velmi přirozeně. Do téhle souhry retro dílů jaksi nezapadají pouze řadicí páčky a přehazovačka od Shimana – dalo by se říci, že na Electře vypadají docela nepatřičně. Přitom by stačilo použít třeba obyčejné brzdové páky a řazení umístit do konců řídítek nebo jít cestou vnitřního řazení s klasickou páčkou nad řídítky. Vzhledem k tomu, že i šroubky jsou vybrány v retro vzhledu, je použití nevzhledné přehazovačky zbytečné. Díky sjednocujícímu laku se nepozná, že vidlice je chrommolybdenová a rám hliníkový, pasují k sobě velmi dobře. Hliník se stará o pevnost a rychlost, ocel ve vidlici zase o pohodlí.
Úhel sedlové trubky je poměrně ostrý a posazuje jezdce na rámu docela daleko za šlapací střed. Logika téhle geometrie je jednoznačná – při častých zastávkách v městském provozu to má jezdec velice blízko nohama na zem, a přitom je vzdálenost od sedla na pedál stále optimální pro šlapání. Posed vzadu je kompenzován dozadu ubíhajícími řídítky. Tahle kombinace vede k velmi vzpřímenému posedu
s dobrým výhledem na vozovku, přehledem v provozu i pohodlně mírným předklonem. Nemačkáte si tak ani sako ani případnou kožní řasu pod ním. Znamená to o něco větší nápor na sedací partie, široké pružné sedlo se s posedem vyrovnává na jedničku, ruce i krk a svaly na zadní straně krku a zad mohou být maximálně uvolněné.
Tvrdý rám umožňuje rychlou jízdu podobnou šlápnutí do pedálů na silničním kole. Nejlehčí převod 42/26 je minulostí už i na silničkách, a tak by možná bylo lepší v tomto případě být méně retro a dopředu nasadit kompakt. Pedály snadno přijmou klipsny s řemínky, a retru tak už nemusí chybět vůbec nic. I bez nich na pedálech drží noha výborně.
Při troše úsilí cestou z práce dojedete silničáře na karbonovém kousku, díky nosiči i blatníkům se kolo hodí i k výletům do přírody. I přes silné cantilevrové brzdy se však jedná o kolo poměrně striktně silniční – osmadvacetimilimetrové zcela hladké gumy nic jiného nedovolí. V rámu i vidlici je místa dost na trochu širší pneumatiky, potom by snad kolo šlo protáhnout i po kvalitní polní cestě, primárně na to
ale určené není.
Při celkovém městském vyznění kola nám chybělo pár doplňků. Především chybí kryt řetězu, ať už na rámu, nebo na převodníku. Řetěz takhle maže kalhoty, a tak to chce sponku na nohavice nebo sportovní, ke kolu se poněkud méně hodící oděv. I sportovnější městská
kola v tomto testu mívají alespoň kryt vnějšího převodníku.
Dalším zlepšením by byla světla. Vzhledem ke koncové ceně 25 999 Kč by snad zbylo i na náboj s dynamem. Konstruktéři ale nepochybně moc dobře řešili, kde tomuto kolu přidat a kde naopak ubrat, evidentně vítězil design, image a věrnost retro stylu. Pod sedlem se nachází úchyt zjevně pro blikačku, tu jsme však s kolem nedostali a naše tam neseděla. Kolo lze samozřejmě snadno osvítit tradičně ze sedlovky a řídítek, u městského kola však očekáváme víc. Odhlédnuto od drobností nahlížených tradiční cyklistickou
optikou, Ticino je vzhledově i funkčně vydařeným městským kolem, které dobře sveze i na delší výlet. Je to kolo, které má styl, chcete na něm vyrazit do ulic a opřít jej o plůtek kavárny tak, aby bylo jasné, ke komu patří. Dobrá káva, sklenička dobrého vína či krátké setkání s příjemným člověkem jsou cíle jako vyšité pro jízdu na tomto švihákovi.
Poskytne ale i mnohem víc, dojede mnohem dál, uveze mnohem víc, než se na první pohled zdá. Uspokojí i nadchne, a to se počítá.